Euforie z triumfu na letošní Tour nedokázala přebít enormní únavu nashromážděnou během jednadvaceti etap a Pogačar po závodě otevřeně hovořil o vyčerpání i možném syndromu vyhoření. Fanoušci se však zatím nemusí obávat okamžitého konce jeho kariéry. Šestadvacetiletý šampion má před sebou stále mnoho nesplněných cílů, které ho motivují zůstat v pelotonu a pokračovat dál.

Jedním z důvodů, proč Pogačar neuvažuje o odchodu do cyklistického důchodu, je také lukrativní smlouva s týmem UAE Team Emirates XRG. Má kontrakt až do konce roku 2030, který mu ročně garantuje zhruba osm milionů eur, plus štědré bonusy. Neméně podstatné jsou ovšem i sportovní motivace. Navzdory svému relativně mladému věku (26 let) už Pogačar stihl posbírat nebývalou sbírku triumfů: čtyřikrát vyhrál Tour de France, v roce 2024 ovládl Giro d'Italia a stal se mistrem světa, čtyřikrát triumfoval na Monumentu Kolem Lombardie, třikrát na klasice Lutych-Bastogne-Lutych, dvakrát na závodě Kolem Flander. K tomu přidal řadu dalších vítězství včetně tří titulů ze Strade Bianche, dvou celkových triumfů na Tirrenu–Adriaticu či jednadvaceti vyhraných etap na Tour de France. Co mu tedy v pomyslné galerii úspěchů ještě chybí?

Monument Milán–San Remo: stále bez triumfu

Pogačar má spadeno na slavný jarní Monument Milán–San Remo, který mu zatím odolává. Startoval na něm už pětkrát a dokázal si připsat postupně 12. místo, poté 5., 4. a v posledních dvou ročnících shodně 3. místo. Zejména letošní edice 2025 ho musí mrzet – ve stoupání na Cipressu udělal maximum pro setřesení obhájce vítězství Mathieu van der Poela, ale marně. V cílovém spurtu pak podlehl jak nizozemské hvězdě, tak domácímu Italovi Filippu Gannovi. „Budu hledat cesty k vítězství. A jednou to vyjde,“ prohlásil odhodlaně Pogačar po dalším třetím místě. I touha konečně přidat vítězství z Primavery (jak se závodu Milán–San Remo přezdívá) ho motivuje pokračovat v kariéře dál.

Paris–Roubaix: láska na první pokus

Že by závodník na celkové pořadí Grand Tour usiloval o triumf v nejtěžší klasice světa? Zdánlivé bláznovství, do kterého se však Pogačar s chutí pustil. Letos se poprvé v kariéře postavil na start legendárního Pekla severu (klasiky Paris–Roubaix) a hned z toho bylo výborné 2. místo. Na velodromu v Roubaix projel cílem těsně za vítězným Mathieu van der Poelem. Během závodu přitom Pogačar jednou vyletěl mimo trať, ale krizovou situaci ustál a dál bojoval o triumf. Slovinský cyklista si Roubaix okamžitě zamiloval a hodlá se tam vrátit: „Je to šílený závod a já ho chci vyhrát, takže se vrátím,“ prohlásil odhodlaně po své premiéře na kostkovém monumentu. I touha dobýt tuto brutální klasiku drží Pogačara v sedle závodního kola.

Vuelta a España: chybějící Grand Tour

Vuelta a España je jediná Grand Tour, kterou Pogačar dosud nevyhrál. Přitom už při svém debutu na Vueltě 2019 ohromil, když jako skoro 21letý nováček vybojoval celkové 3. místo a k tomu tři etapová vítězství. Poté se soustředil zejména na Tour de France a Giro d'Italia, takže triumf z Vuelty mu zatím chybí do kompletní sbírky. Účast na španělské Vueltě plánoval v roce 2025, ale nakonec ji vynechal. Svůj cíl přidat i vítězství z Vuelty však nijak netají a dá se tedy očekávat, že v budoucnu se na start tohoto závodu znovu postaví.

Olympijské zlato v Los Angeles 2028

Na olympijských hrách startoval Pogačar zatím pouze jednou. V Tokiu 2021 získal v silničním závodě bronzovou medaili, když překvapivým vítězem se stal Ekvádorec Richard Carapaz. Nadcházející olympiády v Paříži 2024 se slovinský šampion nezúčastnil, oficiálně kvůli vyčerpání po náročné sezóně, neoficiálně patrně i proto, že slovinská federace nenominovala jeho partnerku Uršku Žigartovou, přestože si účast vyjela. O to větší motivací jsou pro Pogačara následující letní hry v Los Angeles 2028. Sám je označil za jednu ze svých priorit. „Hry v Los Angeles jsou jednou z mých priorit. Pak začnu přemýšlet o odchodu do důchodu,“ přiznal nedávno Pogačar. Znamená to, že minimálně do roku 2028 bychom ho měli vídat v pelotonu.

Mistrovství světa: chybějící titul z časovky

Titul mistra světa v silničním závodě už Pogačar vybojoval a letos ho bude na podzim obhajovat na světovém šampionátu ve Rwandě. Ještě nikdy ale nezískal duhový dres pro mistra světa v individuální časovce. Při dosavadních startech na MS v této disciplíně byl nejlépe šestý v roce 2022 a ani třikrát zatím na medaili nedosáhl. V sezoně 2025 ovšem zazářil v individuální časovce na Tour de France, což mu dodává sebevědomí do dalších bojů. Na čtvrtý pokus by tak rád získal titul mistra světa i v boji proti chronometru, tedy další metu, která ho v cyklistické kariéře láká.

Historický „triple“ a radost z cyklistiky

Vyhrát všechny tři Grand Tours (Giro, Tour i Vueltu) během jediného roku se dosud žádnému cyklistovi nepodařilo. Po loňském double Giro + Tour (Pogačar v roce 2024 zvítězil na obou těchto závodech, jako první od roku 1998, kdy to dokázal Marco Pantani) se proto nabízela otázka, zda se pokusí o tento historický „triple“. Sám Pogačar připustil, že si myšlenkou na ovládnutí všech tří Grand Tours v jediné sezóně pohrává. Bezprostředně po letošní Tour de France ale svou rétoriku zmírnil, zřejmě i pod dojmem extrémní únavy. „Mohu mít skvělé výsledky a vyhrávat závody. Chci si však hlavně užívat cyklistiku. Lámat historické rekordy není mým cílem,“ prohlásil upřímně Pogačar. I v tom tkví tajemství jeho pokračování: závodí především z lásky ke sportu, nikoliv jen kvůli přepisování statistik.

Zjevně tedy má Tadej Pogačar nadále dostatek motivace nepověsit kolo na hřebík. Ve své bohaté sbírce úspěchů má stále i několik menších položek, které by ještě rád doplnil, například celková vítězství na etapových závodech Kolem Baskicka, Kolem Švýcarska, Tour Down Under či Kolem Polska mu zatím unikla. Při věku 26 let a platné smlouvě až do roku 2030 tak není divu, že jednu z největších cyklistických hvězd současnosti uvidíme v pelotonu ještě několik následujících sezón.