Mathieu van der Poel patří mezi nejúspěšnější cyklisty současnosti a velmi dobře ví, co je potřeba k triumfu na největších jednorázových závodech. Na monumentech dosud zvítězil osmkrát - třikrát na Paříž-Roubaix, třikrát na Okolo Flander a dvakrát na Milán-San Remo. V roce 2024 navíc ovládl historicky nejrychlejší ročník Okolo Flander po mimořádném 45kilometrovém sólovém úniku.

Podle nizozemského jezdce však na jarních klasikách nerozhoduje pouze výkon měřený watty. Jak uvedl v podcastu Whoop, klíčovou roli hraje především správné postavení v pelotonu.

„Ani s nejlepšími čísly se nedostanete do čelní skupiny. Postavení v pelotonu je extrémně důležité. Watty jsou sice základem, bez dobré poziční jízdy ale často ztrácejí hodnotu.“

„Závody se dají vyhrát i tím, že jste chytřejší“

Van der Poel upozorňuje, že rozhodující momenty přicházejí často dříve, než si většina fanoušků uvědomí. Typickým příkladem je přechod ze široké silnice na úzký nájezd do kopce, kdy se peloton natáhne a pozice se rychle uzavřou.

„Jsou tam klíčová místa. Přecházíte ze široké silnice na úzký kopec a musíte být mezi prvními dvaceti jezdci. Protože pokud přijde útok a jste příliš vzadu, je to nemožné.“

Právě v těchto situacích se ukazuje, že samotná výkonnost nestačí. Přesto zdůrazňuje, že dobrá forma je stále nezbytná.

„Potřebujete dobrá čísla. Ale závody se dají vyhrát i tím, že jste chytřejší, nebo že uděláte správné rozhodnutí ve správný moment.“

Rozdíl mezi etapovými závody a klasikami je podle něj výrazný. Zatímco na dlouhých stoupáních například na Tour de France často rozhoduje čistý výkon, jednodenní závody jsou plné krátkých, intenzivních momentů, kde jediná chyba může znamenat definitivní ztrátu kontaktu.

„V kopcích mluví výkonová čísla sama za sebe. Většinou vyhraje nejsilnější jezdec. Na klasikách zažijete hodně různých situací, hodně taktiky. Právě to je dělá vzrušujícími.“

Klíčové jsou zkušenosti a silný tým

Schopnost zvládat chaos v pelotonu se podle Van der Poela buduje především zkušenostmi a kvalitním zázemím týmu.

„Je nás 180 a všichni vědí, kde chtějí být. Vepředu je to neustálý boj o pozice. Potřebujete dobrý tým, silné spolujezdce a zkušenosti, abyste věděli, jak se tam dostat.“

Horská cyklistika jako největší výzva

V rozhovoru se dotkl také horské cyklistiky, kterou považuje za svou nejnáročnější disciplínu.

„Je to úplně jiné kolo. Není to něco, s čím jsem vyrůstal. Okruhy jsou extrémně náročné a stále techničtější.“

Nevýhodou je pro něj i hmotnostní rozdíl oproti specialistům. „Nejlepší jezdci v horské cyklistice jsou mnohem lehčí než já.“

Rozdíl více než deseti kilogramů je v prudkých výjezdech výrazně znát. Přesto ho právě obtížnost této disciplíny motivuje. „Pravděpodobně je to pro mě nejtěžší disciplína. Právě proto je tak vzrušující. Výzva je tam největší a proto za ní stále jdu.“

Jak sám dodává, náročnost ho neodradila, naopak: „Od prvního momentu, kdy jsem jel horské závody, jsem si to zamiloval.“

Rivalita jako motivace

V rozhovoru zaznělo i jméno jeho dlouholetého rivala Wouta van Aerta. Van der Poel přiznal, že právě tato konkurence ho nutí pracovat na maximum.

„Motivuje mě to. Uvědomíte si, že musíte dělat všechno správně, abyste ho dokázali porazit.“

„Kdybyste vyhrávali každý závod o dvě minuty, bylo by jednoduché vynechat posilovnu nebo udělat o jeden interval méně,“ dodal.

Termín jeho vstupu do silniční sezony zatím není znám. Po zisku osmého titulu mistra světa v cyklokrosu se jednatřicetiletý Nizozemec připravuje ve Španělsku a zvažuje start na závodě Omloop Het Nieuwsblad.