Pedersenovy potíže se přitom v průběhu zimy a jara postupně nabalovaly. Hned na úvod sezony spadl na závodě Kolem Valencie, kde si zlomil zápěstí a musel upravit program. Před závodem In Flanders Fields z Middelkerke do Wevelgemu ho navíc vyřadila i nemoc, takže do vlámských klasik nevstupoval ideálně připravený.

O posledním incidentu pak promluvil ve svém podcastu Lang Distance. „Začátkem minulého týdne jsem byl na tréninku a v jedné belgické vesnici jsem najednou ztratil kontrolu nad kolem. Vůbec nevím proč. Byla to normální zatáčka, jel jsem asi čtrnáct kilometrů za hodinu,“ popsal třicetiletý závodník nečekaný moment.

Pád přišel bez varování. „Prostě mi to podklouzlo,“ dodal. Následky odnesla především pravá ruka a Pedersen přiznal, že jeho první reakce byla hodně emotivní. „Upřímně, hned po té nehodě jsem byl připravený všechno sbalit a jet domů. Říkal jsem si, že tohle už musí skončit. Na chvíli jsem s tím byl úplně hotový.“

Nakonec ale celou situaci přehodnotil. „Pak jsem si řekl, že jsem v posledních měsících zvládl tolik věcí, že to teď nevzdám,“ vysvětlil.

Zranění se však podepsalo na jeho tréninku. Pedersen nemohl absolvovat klíčové intervaly zaměřené na vlámská stoupání a do závodu šel s výrazným omezením. I tak ale dokázal na Kolem Flander dlouho držet krok s nejlepšími a dojel na pátém místě.

Na jeden z rozhodujících nástupů Tadeje Pogačara na Oude Kwaremontu už reagovat nedokázal. „Nezáleží na tom, jak blízko to bylo. Když na to nemáte, tak na to nemáte. A já tentokrát neměl,“ přiznal v rozhovoru bezprostředně po závodě.

Přesto si ze svého výkonu odnesl i pozitiva. „Pořád porážím kluky, kteří jsou ve skvělé formě a neměli žádné problémy. Takže s výsledkem můžeme být docela spokojení,“ zhodnotil.

Teď už se jeho pozornost upíná k Paříž–Roubaix, kde v posledních dvou ročnících skončil třetí. Otázkou zůstává, jak moc ho série pádů a zdravotních komplikací ovlivní. „Nakonec jsme odvedli slušnou práci. Nezbývá než se těšit na příští týden,“ uzavřel Pedersen.