O nový rekord se postarali Wout van Aert a Tadej Pogačar, kteří tím překonali dosavadní maximum z roku 2024, kdy jel Mathieu van der Poel průměrem 47,802 km/h. Rozdíl více než jednoho kilometru za hodinu je v kontextu závodu dlouhého přes 250 kilometrů mimořádný.

Na výsledné číslo mělo vliv hned několik faktorů. Klíčovou roli sehrál silný zadní vítr, který velkou část dne tlačil peloton kupředu. Významný byl ale i samotný charakter závodu, dlouho se totiž nedařilo vytvořit únik a tempo tak zůstávalo od úvodu extrémně vysoké.

Právě kombinace těchto vlivů vedla k tomu, že se peloton dostal na první dlažební sektory v nebývalé rychlosti. I ikonické pasáže jako Trouée d’Arenberg se jely tempem, které bylo ještě před pár lety těžko představitelné.

Rekordní však nebyl jen závod mužů. Historické maximum padlo i v ženské kategorii, kde Franziska Kochová zvítězila s průměrnou rychlostí 40,834 km/h. Tím překonala dosavadní rekord z loňského ročníku, který držela Pauline Ferrandová-Prévotová.

I v tomto případě šlo o výrazný posun, který potvrzuje dlouhodobý trend. Rychlost závodů na nejvyšší úrovni roste nejen díky podmínkám, ale také díky technologickému vývoji, lepší přípravě a celkovému posunu profesionality v pelotonu. Přesto letošní čísla výrazně vyčnívají.

Paris–Roubaix patří tradičně k nejnáročnějším jednodenním závodům, kde tempo často brzdí technické problémy, defekty i samotný charakter kostkových úseků. O to výjimečnější je, že právě tady padl tak výrazný rychlostní rekord. Kombinace ideálních podmínek a agresivního pojetí závodu se navíc neobjevuje každý rok. Otázkou tak zůstává, zda bude možné podobnou hodnotu v budoucnu ještě překonat.