Před lety dal světu profesionální cyklistiky sbohem, v posledních dvou sezonách se ale začal objevovat na šotolinových závodech. Právě gravel vrátil Phinneymu radost z pohybu a chuť znovu závodit. Ačkoliv původně šlo podle něj spíše o zpestření, jeho plány postupně nabraly úplně jiný rozměr.

„To, co začalo jen jako návrat k závodění na gravelu, se potichu přeměnilo ve skutečný plnohodnotný olympijský sen. Poslední měsíce byly úžasné. Bylo ohromně zábavné a naplňující znovu objevit lásku k tréninku a vysokým rychlostem,“ popsal svůj přerod americký jezdec.

Znovu na oválu po 16 letech

Pětatřicetiletý závodník se nyní naplno soustředí na dráhovou cyklistiku - tedy disciplínu, které se věnoval v úplných začátcích své kariéry. Pikantní na tom je, že svůj poslední závod na prknech velodromu absolvoval před dlouhými šestnácti lety. Jeho vysněným cílem je probojovat se do americké sestavy pro týmovou stíhačku na hrách v Los Angeles 2028. Domácí olympijské prostředí funguje jako obrovský hnací motor.

Na svém Instagramu okomentoval svůj nečekaný krok s velkou dávkou nadsázky: „Ani za milion let bych neřekl, že se něco takového stane... Ale jsem tady a jdeme do toho. Starej kůň umí ještě pořádně kopnout.“

Krutá daň ze silnice a těžké loučení

Phinney vždy platil za mimořádný talent a vynikajícího specialistu na jízdu proti chronometru. Během dekády strávené v profesionálním silničním pelotonu objel všechny tři podniky Grand Tours a v roce 2012 dokonce ovládl časovkářskou etapu na slavném Giru d'Italia.

Jeho slibně rozjetou kariéru ale drtivě zabrzdil pád na americkém šampionátu v roce 2014. Utrpěl při něm velmi komplikovanou zlomeninu lýtkové i holenní kosti v levé noze a těžce si pohmoždil koleno. Po nezbytné operaci následovala zdlouhavá rekonvalescence, bohužel bolesti už nikdy zcela neodezněly. Právě přetrvávající zdravotní následky z této nehody byly hlavním důvodem, proč v roce 2019 silniční závodění definitivně opustil. Nyní se však zdá, že jeho sportovní příběh napíše ještě jednu, velmi nečekanou kapitolu.