Aby se vůbec mohl zrodit nový historický milník, musela mu předcházet drtivá taktická práce celého týmu UAE Emirates-XRG. Ta začala už v úvodních pasážích Tourmaletu. Po předchozí selekci na Col d’Aspin převzali tempo Tim Wellens, Felix Großschartner, Brandon McNulty a Adam Yates.

Tato elitní sestava postupně vyčerpávala peloton, než zhruba pět kilometrů pod vrcholem předala štafetu Isaacu del Torovi. Mexický talent vzápětí brutálně zrychlil a na jeho zadním kole se udržel pouze Pogačar. Soupeři v čele s Jonasem Vingegaardem nedokázali na tento nástup okamžitě zareagovat a raději si zvolili vlastní stabilní tempo.

Jakmile Del Toro odvedl svou práci, nechal Pogačara odjet osamoceného k vrcholu. Vingegaard sice zpočátku držel ztrátu na nadějných devíti sekundách, ale mistr světa v posledních dvou kilometrech znovu sešlápl pedály, přidal dalších dvacet vteřin a na vrchol ve výšce 2 115 metrů dorazil s půlminutovým náskokem.

Analýza posledních 5 kilometrů: Podle externích odhadů zvládl Pogačar závěrečný, pětikilometrový úsek za 13 minut a 12 sekund, což odpovídá drtivému výkonu zhruba 465 wattů, tedy 7,2 W/kg.

Řeč čísel: Rozdrcení tří dekád historie

Když se podíváme na celková čísla ze stoupání ze strany od Sainte-Marie-de-Campan, bere to dech. Úsek dlouhý 16,89 kilometru s průměrným sklonem 8 % a převýšením 1 346 metrů pokořil Pogačar za neuvěřitelných 43 minut a 8 sekund (časy se dle metodiky měření mírně liší v rozmezí 43:02 až 43:12, ale toto je oficiální záznam jezdce ze sítě Strava).

Tímto časem naprosto rozmetal předchozí rekordy:

  • V roce 1993 zde Tony Rominger a Zenon Jaskula stanovili etalon s časem 45:50, který vydržel třicet let.
  • Během Tour de France 2023 stlačili Pogačar s Vingegaardem tento čas na 45:37.
  • Letos Pogačar své vlastní maximum zničil o více než dvě a půl minuty.

Úžasný výkon předvedl i Jonas Vingegaard. Jeho čas 43:32 by za jakýchkoliv jiných okolností znamenal bezkonkurenční historický rekord, letos mu to však stačilo „pouze“ na druhé místo s třicetisekundovým mankem na vrcholu.

Z pohledu fyziologie dosáhl Pogačar po celou dobu stoupání ohromujících hodnot. Průměrná rychlost se vyšplhala na 23,5 km/h, hodnota VAM (nastoupané výškové metry za hodinu) atakovala hranici 1 875 m/h a celkový odhadovaný průměrný výkon se ustálil na 410 wattech (cca 6,4 W/kg).

Volný pád rychlostí přesahující 100 km/h

Dosažením průsmyku však galapředstavení neskončilo. Z cíle v Gavarnie-Gèdre zbývalo ještě 43 kilometrů a následoval technický sjezd z Tourmaletu.

Místo odpočinku Pogačar riskoval a jel naplno. Část sjezdu dlouhou 14,85 kilometru doslova proletěl za 12 minut a 21 sekund. Během tohoto úseku zaznamenal průměrnou rychlost 72,2 km/h, v nejrychlejších pasážích pokořil hranici 100 km/h a stanovil tak nejrychlejší čas v historii aplikace Strava. Díky této jezdecké ekvilibristice bleskově navýšil svůj půlminutový náskok z vrcholu.

Sólová cesta pro triumf

Poslední překážkou dne bylo téměř devatenáctikilometrové cílové stoupání do Gavarnie-Gèdre (s mírnějším průměrným sklonem 3,7 %). Zde už Pogačar pouze kontroloval svou velkolepou sólovou jízdu, zatímco Vingegaard se vzadu marně snažil minimalizovat ztráty a zbytek favoritů se formoval do stíhací skupiny.