Vyvrcholení deváté etapy nabídlo napínavý souboj elitní skupiny uprchlíků. Tom Pidcock se o vítězství přetahoval s Mathieu van der Poelem, Tobiasem Hallandem Johannessenem a Alexem Baudinem. Právě v nejdůležitějším okamžiku celého dne, kdy se lámal chleba, se ale naplno projevila Britova technická indispozice.

Při zahájení závěrečného sprintu přešel Pidcock zcela instinktivně do aerodynamičtějšího spodního úchopu řídítek. Z této pozice však nemohl ovládat záložní tlačítka, kterými do té doby nouzově řadil.

„Ve sprintu jsem byl tak soustředěný, že jsem se chytil za spodní část řídítek a nemohl jsem přehazovat. Musel jsem pak ruce přesunout zpět nahoru na páky,“ popsal zklamaný jezdec okamžik, kdy musel uprostřed největší akcelerace měnit pozici rukou, čehož využil vítězný Mathieu van der Poel.

Co se dělo na trati: Nouzové řešení přes horní tlačítka

Kritický problém se objevil zhruba 24 kilometrů před cílovou páskou. Závodník dokonce vycvakl pravou nohu z pedálu a za jízdy kopal do zadní přehazovačky. Tento zoufalý manévr ale neměl šanci na úspěch, protože jádro problému se nacházelo na úplně opačném konci kola - přímo v řídítkách.

Závodník po chvíli zjistil, že ačkoliv je hlavní řadicí páka zablokovaná, může systém ovládat pomocí alternativních tlačítek na vrchní straně pák, kterými je elektronická sada SRAM Red AXS vybavena.

„Ve stoupání mi přestalo fungovat tlačítko a nemohl jsem řadit. Pak jsem zjistil, že můžu přehazovat seshora,“ vysvětlil Pidcock bezprostředně po protnutí cílové čáry.

Tým vysvětluje: Žádná porucha, ale zásah zvenčí

Stáj Pinarello-Q36.5 následně vydala prohlášení, které vyvrátilo jakékoliv spekulace o selhání elektronického řazení nebo prasknutí některé ze součástek pohonu. Příčina byla čistě mechanická a velmi nešťastná.

„Malý kousek asfaltu smíchaného s dehtem se nějakým způsobem zasekl uvnitř pravé páky, což znemožnilo její normální pohyb potřebný k přeřazení,“ objasnil tým kuriózní situaci.

Mechanici potvrdili, že ačkoliv Pidcock dokázal zhruba 24 kilometrů před cílem uvolnit zaseknutý řetěz a kolo znovu uvést do tempa, kousek uvízlého materiálu v páce zůstal až do samého konce etapy. Závodník tak byl po zbytek trati odkázán na omezené možnosti řazení, což ho nakonec stálo plynulý závěrečný sprint.