Demi Vollering dostala pokutu za močení. Cyklistky kritizují pravidla UCI
Výkonnostní cyklistika se profesionalizuje každým dnem, v řešení základních lidských potřeb však mezinárodní unie UCI zamrzla v minulém století. Zatímco pravidla striktně zakazují močení na veřejnosti, organizátoři závodů odmítají do itinerářů začlenit vyhrazené sanitární úseky. Tento systémový nedostatek vyvrcholil v sedmé etapě Tour de France Femmes, kdy komisaři rozdali pokuty elitním závodnicím v čele s Demi Vollering. Volání po zavedení oficiálních „nature break“ zón tak v ženském pelotonu nabírá na síle.
Systém, který trestá, ale nenabízí řešení
Současný reglement Mezinárodní cyklistické unie (UCI) se ocitl v absurdní byrokratické smyčce. Komisaři mají k dispozici jasný sazebník trestů a přesně definovaná místa, kde je ulevování si zakázáno. Zcela ovšem chybí ukotvení toho, kde a kdy závodnice tuto fyziologickou potřebu vykonat smí.
Tato legislativní díra se naplno projevila pod stoupáním na Mont Ventoux během sedmé etapy letošní Tour de France Femmes. Demi Vollering, Juliette Berthet a Célia Gery vyfasovaly pokutu 100 švýcarských franků za to, že si odskočily. Nešlo přitom o nedisciplinovanost, ale o zoufalou snahu vyřešit fyziologický problém v prostředí, které k tomu neposkytuje žádný legální a vyhrazený prostor.
Proč staré nepsané dohody už nefungují?
V minulosti se v pelotonu spoléhalo na nepsané gentlemanské (respektive dámské) dohody. Běžnou praxí bylo počkat, až se utvoří denní únik, hlavní pole zpomalí a peloton se domluví na hromadné zastávce v klidném úseku mimo civilizaci.
Tato neformální pravidla ale v moderní, extrémně rychlé ženské cyklistice přestala platit. Závodí se od nultého kilometru a chvíle klidu de facto neexistují.
„Dneska zastavovalo opravdu hodně lidí. Jsem vlastně překvapená, že nepadlo víc pokut. Myslím, že to byla vůbec první etapa, kdy jsme si to mohly dovolit,“ ilustrovala neudržitelnou situaci pro britský magazín Cycling Weekly jedna z nejmenovaných účastnic Tour.
Volání po oficiálních „Nature Break“ zónách
Zavedení předem určených a organizátory chráněných sanitárních zón by vyřešilo hned dva zásadní problémy, se kterými se ženský peloton potýká a které mužská cyklistika řešit nemusí.
1. Logistika a ochrana soukromí
Na rozdíl od mužů, kteří si mohou odskočit za jízdy, musí ženy kompletně zastavit a sesednout z kola. Svléknutí moderních jednodílných aerodynamických kombinéz zabere čas a vyžaduje dřepnutí. V dnešní době, kdy závod lemují desetitisíce fanoušků s telefony a desítky televizních kamer, je nalezení intimního prostoru nemožné. Vyhrazené zóny s plentami nebo striktním zákazem natáčení by tento nedůstojný problém okamžitě eliminovaly.
2. Konec sportovních tragédií kvůli fyziologii
Garantovaná zóna by navíc zabránila tomu, aby si týmy nastupovaly v momentech, kdy si soupeřky odskočí. Historie už ukázala, jak zničující důsledky může chybějící ukotvení pravidel mít.
Během La Vuelta Femenina 2023 zastavila Demi Vollering (tehdy v dresu lídryně závodu) se svými kolegyněmi na toaletu. Tým Movistar okamžitě využil situace, zrychlil tempo a roztrhal peloton. Vollering nabrala fatální ztrátu 1 minuty a 4 sekund. V konečném zúčtování pak celou Vueltu prohrála o titěrných devět sekund s Annemiek van Vleuten.
Zavedení oficiálních úseků pro tyto účely by podobným nefér taktikám zamezilo. Dokud však UCI nepřestane zavírat před problémem oči, budou cyklistky nadále uvězněny v neřešitelném dilematu: riskovat stopkou prohraný závod, nebo zaplatit za úlevu sto franků.