Montrealský závod měl pro Evenepoela ještě jeden význam. Belgický cyklista si mohl světový okruh vyzkoušet přímo v ostré konkurenci a následně upozornil na vlastnost, která podle něj může výrazně ovlivnit výsledek světového šampionátu.

„Se způsobem, jakým se nejdelší stoupání závodí, je to pro těžší jezdce opravdu obtížné,“ uvedl Evenepoel v rozhovoru pro WielerFlits.

Jeho názor vychází přímo ze zkušenosti z nedělní Grand Prix de Montréal. Na 13,4 kilometru dlouhém okruhu se závodníci opakovaně dostávali do stoupání, přičemž jedním z hlavních míst pro selekci byl Côte Camillien-Houde.

Právě zde se začaly vytvářet rozhodující rozdíly. Závod nakonec vyhrál Isaac Del Toro před Paulem Seixasem, třetí skončil Brandon McNulty a Evenepoel dojel pátý se ztrátou 35 sekund.

Rozhodovat může hmotnost i délka stoupání

Evenepoel si všiml také hmotnosti jezdců, kteří se v Montrealu dostali do čela.

„Když se podíváte na průměrnou hmotnost první desítky, možná mluvíme o 63 nebo 65 kilogramech,“ řekl belgický závodník.

Van der Poel ani Van Aert podle něj rozhodně nejsou těžcí cyklisté. Přesto se jejich tělesná hmotnost může v dlouhých a opakovaných stoupáních projevit.

Evenepoel zároveň oba Nizozemce z boje o titul rozhodně neodepisuje.

„Nejsou to těžcí jezdci, ale závodníci jako Wout a Mathieu to mohou v mimořádný den zvládnout,“ dodal.

Světový šampionát bude výrazně delší

Velkým rozdílem oproti montrealskému závodu bude samotná délka světového šampionátu. Elitní muži absolvují 27. září celkem 273,7 kilometru, zatímco Grand Prix de Montréal měřila něco málo přes 215 kilometrů.

Ještě před samotným vjezdem na okruh navíc čeká závodníky přibližně 100 kilometrů dlouhý úsek z Brossardu.

Podle Evenepoela právě tato část může změnit charakter celého závodu.

„Nejdříve budeme mít 100 rovinatých kilometrů. Budeme se moci trochu dostat do závodu, zatímco tady se jelo od začátku naplno. A závod bude mnohem delší, takže nakonec bude méně výbušný a více závislý na vytrvalosti,“ vysvětlil.

Právě větší délka může znamenat, že se rozhodující okamžiky budou odehrávat v jiném kontextu než během montrealské Grand Prix.

Del Toro a Seixas už ukázali, co trať dokáže

Výsledky nedělního závodu přitom Evenepoelovu teorii do určité míry potvrzují. Paul Seixas zaútočil přibližně 12 kilometrů před cílem a dokázal se odpoutat od ostatních favoritů.

Isaac Del Toro následně lépe rozložil své síly, Seixase dostihl a nakonec ovládl závěrečné stoupání.

Zajímavé přitom je, že ani jeden z dvojice po závodě netvrdil, že měl svůj nejlepší den. Del Toro přiznal, že se během závodu necítil příliš dobře. Seixas zase uvedl, že jeho pocity rovněž nebyly ideální.

Přesto dokázali za sebou nechat Evenepoela, Toma Pidcocka, Giulio Cicconeho a další favority.

Pro Seixase byl výsledek v Montrealu dalším povzbuzením. Francouzský závodník uvedl, že od Tour zaznamenal zlepšení své výkonnosti a před mistrovstvím světa stále vidí prostor pro další progres.

Del Toro byl naopak opatrnější a po vítězství se odmítl přímo označit za jednoho z favoritů.

„Tohle je pořád cyklistika,“ připomněl Mexičan.

Evenepoel nechce z Montrealu dělat předpověď

Ani samotný Evenepoel nechce svůj montrealský výsledek považovat za přímou předpověď světového šampionátu.

Belgický závodník po závodě přiznal, že neměl ideální nohy. Jako jeden z důvodů uvedl nedostatečnou regeneraci po vítězství v Québecu a také cestování mezi oběma závody.

Přesto dokázal pátý muž závodu smazat ztrátu, která v jednu chvíli narostla na přibližně 30 sekund, a většinu času přitom stahoval manko téměř sám.

„Z tohohle nedělám žádné závěry. Za dva týdny to bude asi o 60 kilometrů více. Potom to bude úplně jiný závod s mnohem větší únavou,“ řekl Evenepoel po montrealské Grand Prix.

Právě únava po více než 270 kilometrech tak může podle Belgičanových slov sehrát na světovém šampionátu zásadní roli. A právě v takovém závodě se může ukázat, zda budou mít Van der Poel a Van Aert dostatek sil zvládat opakovaná stoupání až do samotného závěru.