Proč je Remco Evenepoel králem časovky? Tajemství ukrývá jeho anatomie
Je úřadujícím olympijským, evropským i trojnásobným světovým šampionem. Remco Evenepoel momentálně vládne časovkářskému světu a francouzský deník L’Équipe nyní detailně rozebral, proč tomu tak je. Odpověď nehledejte jen v brutálních wattech. Tajemství belgického fenoména tkví ve specifické anatomii, kterou jeho mohutnější soupeři zkrátka nedokážou napodobit. Před nedělní obhajobou duhového trikotu v Montrealu nad ním ale přesto visí jeden velký otazník, který souvisí s jeho aktuální váhou.
Když Remco Evenepoel zasedne na svůj časovkářský speciál, promění se v aerodynamický projektil. Podle detailní analýzy, pro kterou deník L’Équipe vyzpovídal několik expertů včetně Remcova fyzioterapeuta Thijse Hertsense, za tím nestojí pouze hodiny strávené v aerodynamickém tunelu, ale především jeho přirozená tělesná stavba.
Evenepoel má poměrně krátké ruce. Právě tento zdánlivý detail mu umožňuje poskládat se na hrazdě do extrémně kompaktní pozice. Dokáže vytvořit naprosto minimální prostor - jakýsi "zlatý trojúhelník" - mezi dlaněmi, rameny a hlavou. Ruce má prakticky přilepené k helmě, ramena dokáže maximálně stáhnout k sobě a tvář zcela schovat mezi předloktí, aniž by tím ztratil nezbytný výhled na silnici.
Když aerodynamika poráží hrubou sílu
V rychlostech vysoko nad padesát kilometrů v hodině přestává jít pouze o to, kdo dokáže do pedálů poslat nejvíc wattů. Zásadní je schopnost prorážet vzduch. Remco sice nedisponuje takovou absolutní hrubou silou jako těžkotonážní tempaři a klasičtí časovkářští specialisté, ale jeho čelní plocha je natolik minimalistická, že k dosažení nadpozemských rychlostí spotřebuje mnohem méně energie.
Kombinace vysokého výkonu a extrémně zmenšeného odporu vzduchu z něj dělá téměř neporazitelný stroj. Jak skvěle tento fyzikální vzorec funguje, ukázal naposledy v časovce na Tour de France, kde na pouhých 26 kilometrech nadělil druhému Tadeji Pogačarovi propastných 28 sekund.
Hádanka jménem Montreal: Bude mu chybět hmota?
Před víkendovým bojem o čtvrtý duhový trikot na mistrovství světa v Montrealu se ovšem nabízí jedna stěžejní otázka. S jakou postavou se Evenepoel na start vůbec postaví?
Kvůli Tour de France musel belgický lídr výrazně hubnout, aby vylepšil svůj poměr výkonu a hmotnosti (W/kg) pro náročné horské etapy. Extrémní úbytek kil je obrovskou výhodou v prudkých kopcích, ale v rovinaté či mírně zvlněné časovce může znamenat nebezpečnou ztrátu absolutního výkonu. Aby dokázal jet přes 55 km/h po rovině, čistá hmota a svalová síla jsou nezbytné.
Sám Evenepoel navíc po nedávné obhlídce trati pro nedělní silniční závod prohlásil, že těžší jezdci budou mít na montrealském profilu obrovské problémy, čímž jasně naznačil, že si svou "hubenější" vrchařskou figuru z léta stále drží. Zda tato drobná daň za vrchařskou formu neubere z jeho časovkářského motoru potřebné watty pro boj s těžšími specialisty, je tou nejzajímavější zápletkou blížícího se víkendu.