Mistrovský závod na mimořádně náročném městském okruhu kolem kopce Mont-Royal sliboval naprosto otevřenou partii – tím spíš, když se na start nepostavil fenomenální Tadej Pogačar. Definitivní rozuzlení ale přinesl moment, který zprvu nevypadal nijak nebezpečně. Více než třicet kilometrů před cílem se na čele zformovala silná osmičlenná skupina, v níž nechyběla ta nejtěžší váha: Van der Poel, Tom Pidcock, Giulio Ciccone či dravý mexický talent Isaac Del Toro.

Zatímco se největší favorité hlídali, osmadvacetiletý McNulty za to vzal a nenápadně se odpoutal. Nikdo z hvězdných jmen nechtěl plýtvat silami na stíhání. Američanům navíc v tu chvíli fantasticky zafungovala týmová taktika a drtivá početní převaha. Ve vedoucí skupině měli kromě McNultyho ještě Mattea Jorgensona a Quinna Simmonse, kteří spolehlivě rozbíjeli tempo stíhačů. Výsledek byl pro konkurenci zdrcující - dvě kola před cílem narostl Američanův náskok na propastnou minutu a osm vteřin.

Belgické trápení a mexický uragán

Samotnému úniku ovšem předcházela brutální selekce, která si vybrala daň na těch nečekaných místech. Úřadující šampion z časovky Remco Evenepoel i jeho krajan Wout van Aert v těžkých stoupáních překvapivě trpěli. Pokaždé, když se tempo na ikonickém kopci Camillien-Houde zvedlo, měli Belgičané obrovské problémy udržet kontakt.

O rozrušení pelotonu se staral především Mathieu van der Poel, který zaútočil už 52 kilometrů před páskou, a neuvěřitelně aktivní Isaac Del Toro. Mexický mladík svými nástupy opakovaně trhal skupinu a dostával papírově silnější soupeře pod tlak. Žádný z těchto ofenzivních pokusů ale nevedl k trvalému rozestupu.

Hra nervů v posledních kilometrech

V závěrečném okruhu se přece jen začalo drama vyostřovat. Evenepoel se sice pokusil o zoufalý nástup, ten ale rychle zlikvidoval Del Toro. Následné zrychlení Cicconeho, Pidcocka a další drtivý atak Van der Poela ve stoupání k univerzitě nakonec způsobily, že se náskok vedoucího Američana scvrkl na kritických deset vteřin. McNultyho už stíhači měli na dohled.

Jenže v ten nejhorší možný moment se favorité opět podívali jeden na druhého. Tempo opadlo, spolupráce vázla a McNulty dostal na čele potřebný prostor k nadechnutí. Získaný luxus už nepustil. Po šesti hodinách a sedmnácti minutách v sedle, při úctyhodném rychlostním průměru přes 43,5 km/h, mohl v cílové rovince zvednout ruce nad hlavu. Dokonale tak potvrdil svá předzávodní slova o tom, že montrealský okruh patří k jeho vůbec nejoblíbenějším.

Historický den pro USA a medaile pro rychlíky

O třináct vteřin později se rozpoutala bitva o zbylé kovy. Těžil z ní australský univerzál Michael Matthews, který potvrdil svou vynikající rychlost po těžkém závodě a urval stříbro před Mathieu van der Poelem.

Spojené státy americké v Montrealu předvedly historický týmový výkon. Triumf McNultyho podtrhli čtvrtým místem Quinn Simmons a osmým Matteo Jorgenson. Naopak španělská výprava opouští Kanadu s prázdnou – talentovaný Juan Ayuso v závěru odpadl z elitní skupiny a lídr Enric Mas patřil k jezdcům, kteří extrémně těžký závod ani nedokončili.

Výsledky